Bylo nebylo
Bitva na Bílé hoře (1620): Revoluce bez svačiny, bez plánu a bez šance
Unavená redakce • 29.6.2025
Praha, 8. listopadu 1620.
V kalendáři napsáno: „velká bitva.“
V reálu: promočený open-air fail.
Ráno. Mlha. Vlhko. Bláto. V dálce hrstka českých stavů, odhodlaných a přesvědčených, že jdou bojovat za svobodu víry. Měli tak tři koně, dvě korouhve, nula strategie, morálku na úrovni pondělní porady a v žaludku… no, skoro nic.
Proti nim?
Habsburci a jejich kámoši. Profesionálové. Kavalérie, mušketýři, generálové s krví na rukou a tabulkami v Excelu. Měli plán. A hlavně – měli výplatu načas
Velitel Buquoy?
Doma. S chřipkou. A i tak měl větší přehled než celý stavovský štáb.
Co se pokazilo?
Všechno. Ale především:
Defenestrace jako startér: ano, super symbolické, ale taky poněkud agresivní způsob, jak říct „nebudeme platit daně.“
a Fridrich Falcký, který si myslel, že by mohl být král.
(Spoiler: mohl, ale jen na devět měsíců – a většinu toho času strávil balením kufrů.)
Armáda stavů: složená z žoldáků, idealistů a pánů, co by radši hráli šachy než válku. Všichni bez oběda.
Když se pak u Bílé hory konečně potkali „my“ a „oni“, bylo to jako sledovat finále reality show, kde se jeden tým zapomněl dostavit na natáčení.
Vojensky řečeno: „meh“.
Císařští sestoupili z kopce s grácií katolické gravitační síly.
Stavové čekali. Doufali. Dali si jedno motivační „když ne teď, tak nikdy.“
A pak… bum, pár výstřelů, pár výkřiků, trocha paniky a běh zpět směrem ku Praze s křikem: „No tak teda nikdy. “
Celé to trvalo zhruba dvě hodiny. Z toho nejméně půlku zabralo hledání vhodné cesty k ústupu a sbírání rozházené výstroje. Vše připomínalo více víkendovou rekonstrukci husitství, kterou někdo zapomněl zkoordinovat než bitvu.
A jaké byly důsledky?
Fridrich utekl jak bezdrátová Wi-Fi.
Elity padly. Doslova i metaforicky.
Katolická rekatolizace mohla začít – včetně bonusového kola: exekuce na Staromáku.
A lidé si řekli: „No, tak to nevyšlo. Jdeme zpět do pasivního odporu, to nám jde líp.“
Mohlo to dopadnout jinak?
Mohlo a třeba bychom dnes měli protestantské školství, moderní státnost a méně traumat z každé středoškolské dějepisné zkoušky.
Ale nedopadlo. Místo toho jsme dostali památník, školní výlet a národní tik.