Zprávy pro unavené. Sarkasmus jako služba.

Kdyby Jan Hus žil dnes, nekázal by z kazatelny. Měl by YouTube kanál s názvem „Pravda bolí“, tričko s nápisem „Neprodám duši ani za NFT“.

Jeho e-mailová schránka by přetékala předžalobními výzvami – od církevních právníků a PR agentury specializující se na krizovou komunikaci „pro klienty, co čelí nešťastné veřejné debatě“.

Ve své době Hus kritizoval odpustky.
Odpustky byly cosi jako duchovní platidla, která slibovala zkrácení pobytu v očistci výměnou za hotovost. Odpustky byly takovou středověkou verzí kryptoměny: bez reálné hodnoty, ale s dost silným marketingem. Transparentnost žádná, kontrolní mechanismy nulové. Duchovní účetní ti místo účtenky předložil pergamen se seznamem hříchů a ceníkem, kde smilstvo stálo míň než kacířství, ale víc než lenost. Cenová politika jak z wish.com.

Hus měl tu drzost nahlas říct, že jde o manipulaci a že odpustky nejsou lístek do nebe, ale promyšlený business model duchovní elity.
Kněží si za pomoci hříšníků budovali moc, prestiž a občas i realitní portfolio.
Místo díků za upozornění na to, že takhle to v bibli přeci nebylo, mu církev nabídla výlet na koncil.
To byla tehdejší obdoba mediálního lynče s cateringem. Výsledkem bylo upálení, středověký, velice běžný způsob „cancel culture“.

A co dneska?
No, vypadá to, že odpustky přetrvaly věky. Jen ty dnešní mají trochu jinou podobu.
Nejsou to papírové listiny s pečetí, ale digitální produkty: online kurzy duchovního růstu, investiční tipy „s garancí návratnosti“ nebo exkluzivní členství ve skupině, kde se „sdílí pravda“. Místo hříchů platíš za přístup. Místo očistce tě čeká FOMO.
Role institucí se za těch pár set let taky nezměnila tolik, jak bychom doufali. Církev tehdy chránila svůj zisk. Dnešní mocní – ať už nosí sutanou, kravatu nebo mikinu s logem start-upu – dělají to samé. Kdo ohrožuje jejich příjem, toho je potřeba umlčet. Ne ohněm, to ne, dnes to zvládne algoritmus. Kritici nezmizí v plamenech, ale v neviditelnosti. Shadowban, deplatformace, žaloba, mediální dehonestace… to je nový způsob, jak někoho „zpracovat“.
Žádný novodobý Hus dnes pravděpodobně nepřijde o život. Jen o důvěryhodnost, přístup k publiku a zbytek dat z cloudu. Maximálně vyfasuje obvinění ze šíření poplašné zprávy o tom, že systém je zkorumpovaný.

A tak máme státní svátek. Vyvěšujeme vlajky, jíme zmrzlinu a vzpomínáme na člověka, kterého zničila instituce… která dnes tvrdí, že to bylo „nešťastné období“.

Pointa?
Není tak podstatné, zda se podvody dějí ve jménu Boha, algoritmu nebo investiční svobody. Pořád jde o to samé: zneužití důvěry ve jménu moci a zisku. A pořád tu občas někdo jako Hus řekne „dost“.
Jen si dnes nemusí dávat pozor na plamen, dnes ho jen odříznou od „netu“.