
Pražská defenestrace 1618: Oficiálně povstání, neoficiálně válka o židli
Unavená redakce • 18.6.2025
Praha, 23. května 1618.
Ve všech učebnicích se dočtete, že šlo o náboženský konflikt, mocenský boj a počátek třicetileté války. Ale z tajných zápisků z kávových přestávek českých stavů, nedávno nalezených při rekonstrukci sklepení hospody "U Tří mrtvých pánů“, vyplývá, že všechno bylo pravděpodobně trochu jinak.
Z rekonstruovaných zápisků vyplývá, že vše začalo nenápadně: stavovský předák Václav Budovec z Budova si přinesl skládací lavici s kožešinou. Martinic se Slavatou, známí svým přepychem a tvrdými postoji, si naproti tomu přitáhli pohodlná masivní polstrovaná křesla s vyřezávanými opěrkami, na kterých prý pracoval sám císařský truhlář. Výsledkem byla zasedací nerovnováha.
Tak se pravděpodobně vytvořily zárodky konfliktu. Situace se rychle zradikalizovala v momentě, který je v zápiscích zaznamenán slovy: „…a pak jim došlo víno a nálada se zhoršila…“.
Delegace českých stavů byla přepracovaná, místnost přetopená a na chodbě se mluvilo o tom, že někdo má „teploučké křeslo“, zatímco ostatní „tvrdnou na truhle po babičce“. Místodržící Martinic a Slavata se údajně arogantně odmítli podělit o svá polstrovaná křesla.
Situace eskalovala.
A když si jeden z místodržících položil teatrálně nohy na stůl, ozvalo se osudové:
„Tohle už fakt ne!“
„Nějaký návrh?“
„Jo. Vyhoďte je ven.“, zvolal kdosi.
Nejspíš metafora. Nikdo nečekal, že to někdo vezme doslova. Ale jak to tak bývá, v emočně vypjaté atmosféře se metafory plní fyzicky. A tak se dvě osoby i s písařem opravdu proletěly. Oknem ven.
Přežili to. Což je na jednu stranu zázrak, na druhou stranu v dějinách neobvyklé. (Sláma? Hnůj? Láska k Habsburkům? Nízko položené okno?)
Ponaučení Unavené populace:
Někdy stačí jen špatná židle a blbá poznámka — a dalších třicet let se po Evropě převaluje válka.